Historie

29. listopadu 1899 založil Joan Gamper Football Club Barcelona. Gamper vybral královskou modrou a tmavě červenou jako barvy klubu - tyto původně pocházejí ze švýcarského kantonu, odkud se do Barcelony přistěhoval. Zrodila se tak legenda: Kubala, Suárez, Cruyff, Maradona a Ronaldinho, kromě jiných, podepsali pro tento Klub. Během 20. století se Barça stala symbolem Barcelony, symbolem, který prezentoval Katalánsko jako národ. Proto se používá spojení Barça - "víc než klub"

Zrodila se legenda
Píše se 29. listopadu 1899 a v malé kanceláři Solé Gym se setkává Gamper s Gulteri Wildem, LLuisem d´Osso, přítomni byli také Bartomeu Terrados, Otto Kunzle, Otto Maier, Enric Ducal, Pere Cabot, Carles Pujol, Josep Llobet, John Parsons a William Parsons. Jedenáct sportovců se sešlo, aby vytvořili fotbalový klub. Gulteri Wild byl zvolen prezidentem. První zápas se konal na Bonanově cyklistickém okruhu a hrálo se proti skupině Angličanů, kteří se usadili v Barceloně - tento zápas však Angličané vyhráli 1 - 0. 14. března 1909 - deset let po založení - byl otevřen první vlastní stadion s kapacitou 6000 diváků v Industriální ulici. V těchto dobách se začala odvíjet první vítězná série - v letech 1909 až 1922 vyhrála FC Barcelona osmkrát Katalánské mistrovství a pětkrát Španělské mistrovství

Stadion Les Corts
Katedrála fotbalu - tak se také nazýval stadion na Les Corts, který byl slavnostně otevřen 20. května 1922. Původní kapacita byla 30 000 diváků, avšak později byla rozšířena až na dvojnásobek. V roce 1924 měl klub již 12207 členů a velké množství příznivců založilo Nadaci FC Barcelona. Během sezóny 1928/1929 vyhrála Barça právě založenou Španělskou národní ligu a zakončila tak druhé desetiletí titulem.

Třicátá léta
Přesně v polovině roku 1930 - 30. července zemřel zakladatel klubu Joan Gamper - začátek desetiletí tak jakoby předznamenal ústup klubu do pozadí - společenský úpadek, odchod mnoha členů, špatné sportovní výsledky a Frankova politická diktatura. Občanská válka, která ve Španělsku začala v roce 1936 měla na klub katastrofální následky. Josep Suňol, prezident klubu, byl zabit Frankovými vojáky blízko Guadalajary. Nicméně Barça toto období přežila a to i díky Americkému Tour po USA a Mexiku, na kterém vydělala dostatek peněz. V březnu 1938 nechal Franko shodit na členský klub FC Barcelony bombu, která způsobila obrovské škody. O rok později to bylo ještě horší, když se FC Barcelona stala symbolem katalánského lidu a tím pádem místem, které mohli Frankovi vojáci perzekuovat. Počet členů klesl až na 3486.

Latinský pohár
Během čtyřicátých let se Barça vzpamatovala ze svých vnitřních potíží. V červnu 1943 se odehrál nejskandálnější zápas proti Madridu na hřišti Chamartín, když naši hráči byli zesměšňováni nejen rozhodčím ale i policií. Prezident Piňeyro (fašistické přesvědčení) byl vývojem zápasu tak zhnusen, že podal okamžitou demisi. S jeho odchodem se začalo blýskat na lepší časy. V letech 1944/45, 1947/48 a 1948/49 vyhrála Barça Španělskou národní ligu a v roce 1949 Latinský pohár - předchůdce dnešní Ligy Mistrů - byl to první evropský úspěch hráčů jako byl César, Basora, Velasco, Curta, bratři Gonzalvo, Seguer, Biosca a Ramallets. Padesáté výročí založení klubu se oslavilo také vysokým počtem členů - v těchto dnech jich bylo 24 893.

Kubala
Ladislav Kubala přijel do Barcelony v červnu 1950 a udělal z Barçy neporazitelný tým, samozřejmě spolu s Basorou, Césarem, Morenem a Manchónem. V letech 1951 až 1953 vyhrála FC Barcelona každou soutěž, která byla k dispozici (2 x Španělská liga a 3 x Španělský pohár). Z této zlaté éry je dobré vyzdvihnout sezónu 1951/1952, kterou známe pod označením PĚT POHÁRŮ - Barça vyhrála Španělskou ligu, Španělský pohár, Latinský pohár a trofeje Eva Duarte a Martini Rossi.

Camp Nou
Kubala byl příliš malý pro stadion Les Corts a tak Francesc Miró Sans navrhl vybudovat nový stadion - Camp Nou, který byl slavnostně otevřen 24. září 1957 a měl kapacitu 90000 diváků - stavbu financovali členové klubu členskými příspěvky zaplacenými na deset let dopředu. Barça vyhrála Španělskou ligu v letech 1958/59 a 1959/60 a Veletržní pohár v sezónách 1957/58 a 1959/60 vedená Heleniem Herrerou s hráči jako Kocsis, Czibor, Kubala, Martinéz, Suárez, Villaverde, Olivella, Gensana, Segarra, Grácia, Vergés nebo Tejada. Naopak nadcházející dekáda byla desetiletím krizovým (pouze 2 x Španělský pohár a v roce 1966 Veletržní pohár). Nicméně právě v této době se zrodilo oné pověstné "VÍC NEŽ KLUB" - Barça už byla víc než jen sportovní klub - její barvy se staly částí obrany Katalánské národní identity.

Cruyff
V roce 1973 podepsal v našem klubu smlouvu Johan Cruyff a doplnil tak zlatou útočnou řadu Rexach, Asensi, Sotil a Marcial, kteří dovedli náš klub k ligovému vítězství v sezóně 1973/1974. Blížilo se 75. výročí založení klubu a počet členů se vyhoupl až na 69566, nebylo pochyb, že FC Barcelona je momentálně nejsilnější klub v celé Evropě. K příležitosti tohoto výročí namaloval Joan Miró nezapomenutelný plakát.

  

Josep Lluís Nuňez
Přichází rok 1978 a prezidentem klubu se stává Nuňez, klub začal nejen společensky, ale i finančně růst - počet členů přesáhl sto tisíc a bylo založeno spousta fanklubů po celém světě. FC Barcelona se stávala jedním z nejvýznamnějších sportovních celků na světě. Samozřejmě tento růst se promítal i do vysokých investic do infrastruktury - kapacita Nou Campu byla navýšena až nad 100000, byl postaven Miniestadi, Palác Blaugrana a další. 
Nuňezova éra byla symbolem úspěchu našeho klubu - Basilejský Pohár Vítězů Pohárů, Španělská liga pod Terry Venablesem, Cruyffův Dream Team (1990 - 1994), který dokázal čtyřikrát vybojovat ligový titul, Pohár Vítězů Pohárů, Španělský pohár, Španělský superpohár a především pohár Ligy Mistrů (do té doby Evropský pohár Mistrů) ve Wembley. Na úspěchy Cruyffa měl navázat Bobby Robson (asistentem byl Mourinho), který získal taktéž Pohár Vítězů Pohárů, Španělský pohár a Španělský superpohár. Dalším trenérem byl Luis Van Gaal, který získal s týmem dvakrát po sebe španělskou ligu. Po této druhé zlaté éře přišel útlum a šestileté čekání na další ligový titul spojené nejen s finančními ale i problémy s identifikací.

Rijkaardova Barça - skvělý začátek a kontroverzní konec
Rok 2003 a velké finanční a sportovní problémy ústí do odvolání prezidenta Gasparta a zvolení mladého advokáta sr. Laporty do čela našeho klubu. Po ročním čekání přichází první ligový titul po šesti letech a na sebe nenechají dlouho čekat ani individuální úspěchy našich hráčů. Dnešní FC Barcelona však není jen fotbal, ale i basketbal, házená, volejbal, sálová kopaná, baseball, krasobruslení. Lahůdkou je lední hokej a cyklistický tým, samozřejmostí je pak tým ženského fotbalu. Dnešní klub má již více než 165000 členů a jako jediný figuroval v každém ročníku evropských soutěží. V roce 2006 získala FC Barcelona svůj druhý pohár Ligy Mistrů, když ve finále porazila anglický Arsenal FC. Následoval ale opět útlum způsobený především nočními tahy některých hráčů, které tehdejší trenér Frank Rijkaard nedokázal korigovat.

Josep Guardiola - ve stopách Cruyffa 

Proto musel odejít z týmu Ronaldinho, Deco a jiní a na trenérský post byl v roce 2008 jmenován Josep Guardiola. Pod jeho taktovkou získal omlazený tým vedený Xavim a Lionelem Messim v sezóně 2008/2009 ligový titul, titul z domácího poháru a v ostře sledovaném finále Ligy Mistrů porazila FC Barcelona obhájce titulu Manchester United. To však nebylo vše. Následoval zisk dvou superpohárů - španělský proti Athleticu Bilbao a evropský proti Saktaru Donetsk. V úplném závěru byl rok 2010 korunován vítězstvím na Mistrovství světa klubů. Do výkladních skříní tak po více než 110 leté historii přibyl jediný pohár, který dosud katalánskému klubu chyběl. 

Sezóna 2009/2010, pokud bereme v úvahu domácí a kontinentální soutěže, nebyla až tak úspěšná, Barcelona dokázala získat pouze ligový titul a i když měla v Lize Mistrů našlápnuto na obhajobu, proti byl Mourinhův Inter Milán. Dvojzápas, ve kterém se radoval milánský celek jakoby naznačil, co bude v následující sezóně následovat. Emoce totiž v mnoha ohledech vystřídaly pohledný fotbal a krvežíznivý Mourinho se postaral o několik skandálních výroků, nejen v lize ale i Lize Mistrů. V té Lize Mistrů, kterou Barcelona následně jednoznačným výkonem vyhrála nad Manchesterem United. Ligový titul, získaný krátce předtím, však měl ještě lepší příchuť, protože v této soutěži Barcelona dokázala porazit Real Madrid 5-0 na Nou Campu. Králem barcelonských fotbalistů a celého fotbalového světa nadále zůstal Messi, který nejenže v roce 2010 získal titul nejlepšího hráče světa po boku svých spolhráčů Xaviho a Iniesty, ale dokázal se postarat i o vyrovnání počtu vstřelených branek v jedné sezóně Ligy Mistrů, kterých má s Van Nistelrooiem na kontě 12. Co ale na konci sezóny 2010/2011 zdobilo hlavní stránky deníků bylo hlavně přátelství Piquého a Shakiry.